Často kladené otázky

Maastrichtská kritéria jsou čtyři ekonomické podmínky pro vstup do eurozóny: inflace nesmí překročit 1,5 % průměru tří nejlépe se vyvíjejících zemí EU, veřejný dluh musí být pod 60 % HDP, deficit pod 3 % HDP a měna musí být dva roky v mechanismu kurzové stability. Česko zatím nesplňuje kritérium inflace a v posledních letech má dluh výrazně pod limitem, ale v deficitu jsme se dostali nad hranici kvůli vládním výdajům.

Ano a ne. V eurozóně by měnovou politiku určovala Evropská centrální banka, nikoliv Česká národní banka, což znamená, že bychom nemohli například devalvovat korunu v krizích. Na druhou stranu by jsme získali stabilitu měny a nižší úrokové sazby. Země jako Slovensko ukázaly, že pro malé otevřené ekonomiky to může být výhodné, zvláště když obchodují s eurozónou.

Koruna zůstane naší měnou. Nejsme povinni přijmout euro – Maastrichtská smlouva dává zemím výjimky. Polsko a Maďarsko jsou v EU už desítky let a stále používají své měny. Koruna je relativně stabilní a v posledních dvaceti letech si zachovala svou hodnotu lépe než euro, což jsou argumenty těch, kdo přijetí eura nepodporují.

Nejrealističtější scénář je přijetí v příštích osmi až deseti letech, pokud bude politická vůle. Musíme nejdřív splnit všechna Maastrichtská kritéria, což znamená stabilizovat inflaci, zvládat rozpočtový deficit a dvě roky vydržet v mechanismu kurzové stability. Evropská komise odhaduje, že bychom mohli být připraveni někdy mezi roky 2030 a 2032, pokud se hospodářské podmínky zlepší.

Průzkumy ukazují, že v Česku prevládá skepse. Zhruba 60–70 % Čechů je proti přijetí eura, především kvůli obavám ze ztráty měnové kontroly a strachu z růstu cen. Důvěra v korunu je relativně vysoká a mnoho lidí se bojí, že by si přijetím eura pohoršili ekonomickou situaci, i když ekonomické analýzy to nevypovídají.

Zajímavé je, že se euro v těchto zemích vůbec nepovedlo prosadit – obě země jsou v EU, ale euro odmítly. Polsko a Maďarsko mají silnější národní vazbu na své měny a také podobné argumenty jako Česko: obava z ztráty kontroly a podpora měnové nezávislosti. Každá země si sama rozhoduje, zda splní kritéria a vstoupí do eurozóny, nikdo ji k tomu nenutí.